Medieval II: Total War Kingdoms

Kingdoms je datadisk se zbrusu novými čtyřmi kampaněmi, proloženými skutečnými událostmi. Každá kampaň se odehrává v různou dobu středověku, ať raného či pozdního a má své vlastní specifické vlastnosti a podmínky, které do hry vnášejí nejdůležitější charakteristiky příslušného historického střetu. Jedná se o Americkou kampaň, Britskou kampaň, Křižáckou kampaň a kampaň Řádu německých rytířů.

Americká kampaň

Nový svět, léta páně 1521 ….. Španělští konkvistadoři se přeplavili přes polovinu světa, když hledali nová území, neslýchané bohatství a slávu … a brzy naleznou ještě mnohem více.

Nové Španělsko

Charakteristika:

Španělské království se za vlády mocných a vychytralých panovníků, jako je současný král Karel V., stalo jednou z předních evropských mocností. Poté, co před nedávnem vyhnali z Iberského poloostrova Maury a skončili tak 800 let trvající rekonkvistu, začali Španělé na úspěch pohlížet jako své nepochybné, bohem do vínku dané právo. V těchto nejistých časech Španělsko usiluje jak o další územní rozšiřování, tak o nalezení nových bojišť pro nezkrotného ducha svých válkou zocelených vojsk.
Když Kolumbus v letech 1492 – 93 objevil Nový svět a Španělé pak obsadili Kubu, otevřely se jim nové, dosud nevídané dobyvatelské možnosti. Předchozí výpravy Španělů do Nového světa, vedené Hernandezem de Cordoba (1517) a Juanem de Grijalva (1518) jen přilily do ohně španělské touhy po dobývání a bohatství. Průzkumníci po návratu vyprávěli o zlatě, které přímo čeká, kdo si ho vezme, o celých městech ze zlata!
Hernán Cortéz, skvělý velitel, se nyní rozhodl pokračovat v cestě, již průzkumníci vytyčili a zabrat toto bohatství a zemi samotnou ve jménu Španělska. Dobytí Nového světa však bude nebezpečné. Je to podivné místo, obývané ještě podivnějšími divochy. Uctívají prý pohanská božstva, kterým přinášejí rituální oběti … při nichž se dopouštějí i kanibalismu! Mnozí konkvistadoři však navzdory nebezpečí považují výpravu za příležitost prokázat, že skutečně jsou nejlepšími vojáky v Evropě a také za šanci vrátit se domů s nepopsatelným bohatstvím. Pro španělského krále představuje Nový svět příležitost rozšířit svá území a naplnit si pokladnici a přitom svědomitě konat církevní poslání a obracet na víru pohanské divochy.

Výhody:

Skvělá pěchoty, jízda a střelecké jednotky.

Nevýhody:

Chybí těžká pěchoty a kopínici.

Hlavní oponenti:

Aztécká říše, Mayové

Exkluzivní jednotky:

Konkvistadoři

Aztécká říše

Charakteristika:

Srdce Nového světa ovládala Aztécká říše, konfederace tří jezerních velkých měst. Tvořil ji Tlacopan, Texcoco a aztécké hlavní město Tenochtitlan a vládl zde Moztecuma II., zvaný Hueyi Tlatoani čili Velký mluvčí. Aztécká aliance tvořila samostatné kmeny, byla nazvána podle nejpočetnějšího kmene Mexika, kterému ostatní říkali Aztékové. Aliance vládla řadě okolních městských států, po nichž vyžadovala poplatky pod hrozbou invaze a obětování obyvatelstva.
Aztékové uctívali především Huitzilopochtliho, boha války a slunce, jenž neustálými útoky zaháněl temnotu, a bylo jej třeba nasytit lidskými obětmi. Aztékové se domnívali, že každých 52 let může nastat konec světa a že by k němu brzy došlo, kdyby se jim nepodařilo dodat Huitzilopochtlimu dostatek sil. Právě potřeby lidských obětí byla důvodem, proč Aztékové vedli dobyvačné války. Nová území pro ně představovala především nové obyvatelstvo, které mohli zotročit, nebo – což bylo důležitější – obětovat a odvrátit konec světa.
V poslední době pozorovali Aztékové četná nepříznivá znamení. Na obloze se objevila kometa, velký požár zničil chrám Huitzilopochtiliho, další chrám byl zasažen bleskem! Pro Aztéky to byla jasná znamení porážky a dobytí. A jako by to nestačilo, lidé za noci vídali podivnou bědující ženštinu nebo zjevení muže jedoucího na jelenu. Aztékové jsou ze všech stran obklopeni nepřáteli – na východě jsou Tlaxcalané, na západě Tarascanové a na severu Chichimecové. Není však pravděpodobné, že by se někomu z nich podařilo mocnou Aztéckou říši porazit a tak se mnozí Aztékové domnívají, že špatná znamení jsou pouze zkouškou jejich víry.

Výhody:

Jsou stateční, fanatičtí a je jich spousta.

Nevýhody:

Zcela postrádají zbrojní a zbraňovou technologii.

Hlavní oponenti:

Tlaxcalané, Tarascanové

Exkluzivní jednotky:

Jaguáří bojovníci

Mayové

Charakteristika:

Mayský lid nemá v Novém světě jednotného vládce. Jedná se o velké množství drobných městských států, z nichž každý má vlastní vládnoucí rod a velký chrám, v němž se klaní božstvům. Mayové mají ve srovnání se sousedními Aztéky dlouhou historii, táhnoucí se tisíce let do minulosti, přičemž, bohatství, moc a území Mayů během těchto tisíciletí vzrůstaly a opět se zmenšovaly.
V době jejich největšího rozkvětu, před šesti sty lety, byla mayská města největšími a nejzalidněnějšími sídly na světě, s úžasnou architekturou a rozvinutou vědou, matematikou a jazyky. Ani sami Mayové nevědí, kam se většina z toho poděla a donedávna ani nepředpokládali, že by kdy znovu dosáhli tehdejší úrovně prosperity.
Nyní Mayové znovu povstali – mocné městské státy, včetně Itza Maya, Kowoj Maya a Kiche Maya. Znovu osidlují dříve opuštěná území a zakládají nové osady. Mayové postavili řadu pyšných chrámů velkému Kukulcanovi, božstvu v podobě hada s kvesalím peřím a domnívají se, že je jim osud opět nakloněn. Nově povzbuzení Mayové teď mohou zaútočit na celý Nový svět, šířit svůj vliv mezi všemi kmeny a národy, od malých okolních vesnic až po samotný Tenochtitlan!

Výhody:

Jsou stateční, fanatičtí a je jich spousta.

Nevýhody:

Zcela postrádají zbrojní a zbraňovou technologii.

Hlavní oponenti:

žádní

Exkluzivní jednotky:

Vrhači sršňů

Apačské kmeny

Charakteristika:

Na severu Nového světa se na širých pláních, pod bleděmodrou oblohou, poblíž hor i nehostinných náhorních planin potulují sem a tam četné apačské kmeny. Mnohé z těchto kmenů, jako jsou například Navajové, Kiowowé a Jicarillové, spojuje podobná kultura a jazyk, ačkoli urputně bojují o území a zdroje a to i mezi sebou.
Většina Apačů loví na prériích bizony a bydlí v kožených stanech, které se snadno staví i strhávají, aby mohly kmeny následovat tah bizoních stád. Některé kmeny chovají psy jako tažná zvířata a s jejich pomocí stěhují svůj majetek i zboží, které směňují za kukuřici a další plodiny.
Apačští bojovníci jsou stateční, neohrožení a velmi zkušení válečníci, ať už používají luky, kopí, sekery nebo zbraně ukořistěné od nepřátel. Běda tomu, kdo proti sobě popudí Apače natolik, že vytáhnou na válečnou stezku.
Tito indiáni mají silné pouto se zemí, které si předávají prostřednictvím hrdinských legend a duchovních příběhů. Často provozují obřadní tance, které mají zlepšit život kmene, například přivolat déšť nebo zajistit dobrou úrodu. Apačské kmeny sice mezi sebou válčí, ale také společně bojují proti cizím útočníkům, jako jsou Chichimecové z jihu nebo jiní okolní nepřátelé.

Výhody:

Zuřiví a stateční válečníci s mnoha zkušenými lučištníky. Dovedou proti nepříteli využívat jeho vlastní technologii.

Nevýhody:

Mají jen málo zbroje a z větší části jsou vyzbrojeni archaickými zbraněmi.

Hlavní oponenti:

Chichimecové

Exkluzivní jednotky:

Koitsenko

Tlaxcalané

Charakteristika:

Nedávná historie Tlaxcalanů je plná nenávisti a krveprolití. Ke své značné smůle mají za sousedy mocné a válkychtivé Aztéky a tak jsou Tlaxcalané poslední stovku let stále ve válečném stavu. V těchto takzvaných ,,květinových válkách“ Aztékové v podstatě přicházejí sklidit úrodu: silná těla tlaxcalanských válečníků pro své obětní oltáře. Jediným důvodem, proč Aztékové dosud Tlaxcalany zcela nevyhubili, je obava, že by mohli být příliš oslabeni a tím vydáni na milost jiným okolním nepřátelům. Čím jsou však Aztékové silnější, tím menší mají strach a tak je v poslední době armáda Tlaxcalanů neustále v pohotovosti.
Současný tlaxcalanský vůdce Maxixcatzin shromáždil svá vojska a připravuje se na protiútok, aby zabezpečil větší území a osvobodil svůj lid od kruté nadvlády Aztéků. Tlaxcalané sbírají síly a chystají se Aztéky napadnout. Jsou si současné krize vědomi a vědí také, že Aztécká říše pozorovala v poslední době nepříznivá znamení.
Rovnováhu sil povážlivě změnily nové události. Byli spatřeni podivní cizí válečníci, oděni v kovu, kteří jezdí na zvířatech podobných jelenům a vlastní strašlivé nové zbraně. Dali by se tito lidé přesvědčit, aby bojovali proti nenáviděným Aztékům, nebo také zaútočí na Tlaxcalany.

Výhody:

Jsou stateční, fanatičtí a je jich spousta.

Nevýhody:

Neznají vůbec žádnou technologii výroby zbraní a zbroje.

Hlavní oponenti:

Aztécká říše

Exkluzivní jednotky:

Kněží Quetzalcoatla

Tarascanové

Charakteristika:

Tarascanský lid má krvavou minulost, jako všechny národy, které jsou ve styku s bojechtivými Aztéky. Bojují s nimi již déle než století, opevnili společnou hranici a snaží se Aztékům zabránit ve vstupu na tarascanské území. V poslední době se však situace změnila. Aztékové se obávají velkého neštěstí, a tak podnikají opakované nájezdy do zemí Tarascanů a hledají zajatce, jejichž obětováním by utišili žízeň svých bohů. Tarascanové pod vedením moudrého Tangáxuana II. Urychleně posílili svá vojska. Příliš dobře si uvědomují, že se Aztékové brzy pokusí vtrhnout do jejich zemí a brutálně obětovat bohům krev všech zajatých obyvatel.
Musí však brát v úvahu také zuřivé kmeny Chichimeců na severu. Kdyby postupovali na sever a zabrali tolik potřebné území, museli by kromě Aztéků bojovat ještě i s těmito kočovníky. A navíc se, kromě místních nepřátel, objevila i nová hrozba. Poblíž Tlaxcalanů, východně od aztéckých zemí, byli spatřeni podivní noví lidé. Přinesou i oni Tarascanům násilí a krveprolití.

Výhody:

Jsou stateční, fanatičtí a je jich spousta.

Nevýhody:

Neznají vůbec žádnou technologii výroby zbraní a zbroje.

Hlavní oponenti:

Aztécká říše

Exkluzivní jednotky:

Kněží Quetzalcoatla

Kmeny Chichimeců

Charakteristika:

Chichimecové jsou roztříštěné kočovnické kmeny. Potulují se po drsných pouštích severně od nenáviděných Aztéků a často podnikají divoké nájezdy do okolí – hlavně dva největší kmeny, Zacatecové a Guachichilové, se často vzájemně napadají. Nedávné události je však přiměly odložit staré sváry stranou. Aztékové posílají z jihu čím dál víc a víc nájezdníků, kteří chytají oběti pro děsivé rituály a povídá se, že se na jihu objevil jakýsi podivný nový lid. Chichimecové se proto sjednotili a připravují se na válku!
Chichimecové si pomalu začínají budovat města: jejich metropolí je Zacatecas a další velké sídlo mají v Colotanu. Sídla Chichimecům umožnila vycvičit mnohem soudržnější armádu a zřídit lepší strukturu velení než před pouhými několika lety. Samotní Chichimecové jsou tvrdý a zuřivý lid, jsou skvělými lovci a vyhovuje jim partyzánský způsob boje. Válečníci Chichimeců se před bojem často rituálně malují rudou hlinkou. Aztékové jsou při nájezdech na území Chichimeců značně opatrní, protože byli schopnými chchimeckými veliteli opakovaně přepadeni.

Výhody:

Mají silnou pěchotu a lučištníky a umí proti nepříteli používat jeho vlastní technologii.

Nevýhody:

Mívají jen málo zbroje a z větší části jsou vyzbrojeni archaickými zbraněmi.

Hlavní oponenti:

žádní

Exkluzivní jednotky:

Guachichilský bojovník

V průběhu kampaně se objeví další dobyvatelé z Evropy. Jedná se o dvě frakce, a to Nová Francie a Nová Anglie.

Britská kampaň

Píše se rok 1258 a na Britských ostrovech zavládl zmatek! Dominantním vladařem je anglický král Jindřich III., který vlastní větší území než králové Skotska, Walesu a Irska dohromady. V důsledku dominantního postavení Anglie na Britských ostrovech jsou vojenské síly Angličanů rozptýleny na velkém území a ostatní britská království jsou značně nepřátelská.

Anglie

Charakteristika:

Rozhodné velení dřívějších králů a šlechty získalo Anglii kontrolu nad velkou částí britských ostrovů. Cenou za úspěšnou expanzi Angličanů je však odpor, který vzrůstá mezi podrobeným lidem a spory v jejich vlastním táboře.
Mnoho Velšanů žijících pod anglickou nadvládou začíná klást čím dál tím větší odpor. Samozvaný velšský král Llywelyn, který také vede organizovaný velšský odpor, je člověk, kterého by se Angličané rádi a rychle zbavili v naději, že tak zarazí vzpouru ještě v počátku, dřív než získá na síle. Pokud spory přerostou v otevřenou válku, způsobí velšské umění střelby z dlouhých luků Angličanům značné starosti, jelikož budou muset velšský dostřel vyrovnat velkým počtem těžké pěchoty.
Za Irským mořem se Brian O´Connor, muž nedávno zvolený ostatními náčelníky za irského krále, stává hrozbou pro anglické zájmy v Irsku. Angličtí obrnění pikenýři se dokážou postavit mocnému irskému jezdectvu, přesto ale Angličané hrozbu irských armád nepodceňují.
Na severu zůstává Skotsko stále mocností, se kterou je třeba počítat, jelikož by Anglii mohlo způsobit největší škody, pokud by se rozhodlo zaútočit. To však zatím nehrozí, jelikož se král Alexander oženil s Jindřichovou dcerou Margaret. Skotský lid má také plné ruce práce s norskými Vikingy. Ti samí Vikingové Anglii zatím příliš nezajímají, pokud se však nepokusí vykročit po cestě svých dávných předků a znovu zajmout York. Pokud by se Norové rozhodli pro invazi, zjistí, že jsou Angličané mnohem lépe organizovaní a také silnější, než bývali.
Zřejmě největší starosti činí anglickému králi vzrůstající nepokoje mezi mocnými anglickými barony, kteří byli nedávno vyprovokováni zrádnými činy Simone de Montfort. Anglický král se musí postarat, aby v jeho osadách panoval pořádek a potlačit špatně načasované rebélie Velšanů a Irů.

Výhody:

Má velmi silnou těžkou pěchotu.

Nevýhody:

Má jen velmi slabou jízdu.

Hlavní oponenti::

Wales

Exkluzivní jednotky:

Obrnění šermíři

Wales

Charakteristika:

Llewelyn ap Gruffyd, rozhodnut zabránit dalším vpádům Anglie na velšské území, odřekl svůj titul prince z Walesu, který mu nedávno udělil anglický král a místo toho se prohlásil za velšského krále. Tímto aktem vzdoru Llewelyn všem jasně ukázal své cíle a otevřená válka na hranicích mezi Walesem a Anglií se blíží.
Llewelynovou největší silou je jeho schopnost sjednotit velšský lid, což si anglická šlechta dobře uvědomuje. Proto se ho pokusí co nejrychleji zabít v naději, že tak zlomí bojového ducha Velšanů. Velšské armády se skládají především z lehké pěchoty a lučištníků, takže jejich generálové budou muset použít co nejlepší taktiku, pokud chtějí porazit anglické těžké obrněnce.
Pokud se Llewelynovi podaří zastavit anglickou hrozbu Walesu, dá se předpokládat, že se s tímto vítězstvím nespokojí a místo toho se pokusí zajistit, aby už Velšany nikdy neohrožovala nějaká další frakce vládnoucí na britských ostrovech.

Výhody:

Disponují množstvím jednotek schopných bojovat v mnoha různých rolích.

Nevýhody:

Nemají těžkou pěchotu.

Hlavní oponenti::

Anglie

Exkluzivní jednotky:

Saethwyr

Skotsko

Charakteristika:

Téměř každý den přistávají na severní straně Skotska další a další norské jednotky a skotský král si uvědomuje, v jak vážné situaci se nachází. Ačkoli je králova žena také anglická princezna, s tím, jak se Anglie snaží dobýt Irsko a ovládnout Wales, jsou jejich síly rozdrobené a zranitelné. Skotsku se tak může brzy otevřít šance získat zpět svá dřívější teritoria, ale než ta chvíle nastane, musí se král udržet na trůně.
Skotsko také bude muset uvažovat při jednání s Nory a Angličany o diplomatickém řešení, protože válka na dvou frontách by mohla pro Skotsko znamenat katastrofu. Další možností by byla rychlá invaze do Irska nebo Walesu, čímž by Skotsko získalo navrch a mohlo by mocné Anglii uštědřit silnou ránu.

Výhody:

Výborně využívá kopí a píky.

Nevýhody:

Postrádá jízdu – i šlechta často dává přednost pěšímu boji.

Hlavní oponenti::

Norsko, Anglie

Exkluzivní jednotky:

Urození pikenýři

Irsko

Charakteristika:

Anglická invaze do Irska začala před nějakými sto lety a stále probíhá. Angličtí lordi si mezi sebou rozdělili části dobytého irského území, každý vládne své části téměř nezávisle, zatímco jejich král se soustřeďuje na problémy blíže domovu.
Irští náčelníci se rozhodli, že největší šanci na vyhnání Angličanů ze své země budou mít, když se sjednotí pod jediným velitelem, náčelníkem Brianem O´Connorem, kterého nedávno jmenovali králem Irska. Jelikož nejsou angličtí vládci jednotní, je irský lid připraven vyrazit do boje pod praporem svého nového krále v přesvědčení, že až získá zpět své vlastní území, bude moci přenést boj do Anglie a dál.

Výhody:

Používají osvědčenou kombinaci kavalérie a jednotek se střelnými zbraněmi.

Nevýhody:

Nemají silné kopinické a oštěpařské jednotky.

Hlavní oponenti::

Anglie

Exkluzivní jednotky:

Déisští oštěpaři

Norsko

Charakteristika:

Norsko už po desetiletí využívá svou značnou námořní sílu k ovládání ostrovu Man a Orkneyských ostrovů a teprve nedávno projevilo zájem o získání území na skotské pevnině. Zatímco král Haakon zůstává v Norsku a stará se o domácí problémy, velení nad válečným tažením v Británii má na starost jeho syn Magnus Haakonsson.
Norové snažící se získat území na britské pevnině se mohou uchýlit k tradičním námořním nájezdům a rabování slabě bráněných osad, následovaných rychlým ústupem zpět za oceán.
Logickým cílem pro expanzi Norů by mohlo být Skotsko, ale stejně tak by mohlo být v jejich zájmu obsadit východní pobřeží Anglie nebo severního Irska, zatímco se budou frakce v těchto regionech zaobírat válčením mezi sebou.

Výhody:

Skvělá útočná pěchota vyzbrojená mocnými obouručními zbraněmi.

Nevýhody:

Nemají dobrou těžkou kavalérii.

Hlavní oponenti::

Skotsko, Anglie

Exkluzivní jednotky:

Gotlandští pěšáci

Křižácká kampaň

Píše se rok 1174 a ve Svaté zemi není po míru ani památky. První křížová výprava a dobytí Jeruzaléma se sice uskutečnily už před sedmdesáti lety, ale boj o nadvládu nad Svatou zemí pokračuje a písky pouště jsou nasyceny krví.

Království Jeruzalémské

Charakteristika:

Jeruzalémské království bylo jako křižácký stát založeno v době konce první křížové výpravy, v roce 1099. Jeho součástí bylo i hrabství Tripoli a mnozí je považovali za klenot mezi křižáckými státy. V Jeruzalémě žijí Frankové, místní křesťané, židi, pravoslavní křesťané a muslimové. V důsledku toho panuje v Jeruzalémě, jemuž nyní vládnou frančtí křižáci, značná náboženská tolerance.
Jeruzalémskému království vládne král Baldwin IV., známý také jako ,,malomocný král“. Přestože jej malomocenství do jisté míry sužovalo už od raného věku, Baldwinovi se podařilo prokázat, že je průbojným vládcem a lstivým generálem. Teď jej však čekají těžké časy jak v boji proti Turkům vedeným Nur ed-Dinem, tak proti nově ožívajícímu Egyptu pod vedením Salad al-Dina: oba totiž hodlají vyhnat evropské nevěřící psy ze Svaté země. Vhodnou strategií, jak čelit narůstající muslimské hrozbě, by mohlo být budování a upevňování spojenectví se severními křesťanskými sousedy Jeruzaléma: Antiošským knížectvím a Byzantskou říší.

Výhody:

Má dobrou těžkou jízdu a obávané templáře.

Nevýhody:

Mizerná lehká jízda a bojoví průzkumníci.

Hlavní oponenti::

Egypt

Exkluzivní jednotky:

Velmistr templářského řádu

Antiošské knížectví

Charakteristika:

Antioch leží na cestě do Jeruzaléma. Během první křížové výpravy byl dobyt a v roce 1098, rok před dobytím Jeruzaléma křižáky, zde bylo vyhlášeno Antiošské knížectví. V Antiošském knížectví se nachází hrabství Edessa. Táhne se podél pobřeží severně od Jeruzaléma, a o větší část vnitrozemských držav ho nedávno připravili Seljukové, nově sjednoceni pod vedením Nur ed-Dina.
Antiošský princ Bohemund III. musí svou zemi ubránit a zamezit úpadku Antiochu. Moudré by bylo uzavřít silná spojenectví s křesťanskými sousedy Antiochie: s Byzantskou říší a Jeruzalémským královstvím. Taková aliance by Antiochii značně usnadnila znovudobytí ztracených území a další expanzi. Nejprve však musí Antioch odolat snahám Nur ed-Dina o vyhnání franckých křižáků ze Svaté země.

Výhody:

Má dobrou těžkou jízdu a silné rytíře řádu johanitů.

Nevýhody:

Mizerná lehká jízda a bojoví průzkumníci.

Hlavní oponenti::

Turecká říše

Exkluzivní jednotky:

Velmistr řádu johanitů

Byzantská říše

Charakteristika:

Byzanc je pozůstatkem Východořímské říše a centrem pravoslavné křesťanské víry. Převládajícím jazykem je řečtina. Sami Byzanci pohlížejí na svou říši jako na plynulé pokračování Římské říše a jejich císařů. V současné době je však říše pouhým stínem své bývalé slávy, o značnou část území v Malé Asii ji totiž připravili turečtí Seljukové a zbytek říše sužují vnitřní rozpory nebo občanská válka. Současný císař Manuel I. je dynamický vůdce a vynalézavý generál odhodlaný pokračovat v díle svých předků a obnovit bývalou slávu říše.
Než se pustí na území jiných frakcí, budou Byzantinci muset dobýt zpět území, která v Malé Asii zabrali Turci, a také oblasti sužované vnitřními rozpory. Seljukové i Egypťané se naštěstí v současné době zaměřili spíše na křižácké státy: pokud však křižáci padnou, Byzantinci sami islámskou ofenzívu nezastaví. Pro dobro říše je tedy zapotřebí určitá spolupráce s křižáckými státy.

Výhody:

Dobrá těžká jízda a jízdní střelci, schopní lučištníci a vrhači řeckého ohně.

Nevýhody:

Roztříštěná počáteční postavení, sousedi je nemají příliš v oblibě.

Hlavní oponenti:

Turecká říše

Exkluzivní jednotky:

Vrhači řeckého ohně

Egypt

Charakteristika:

Egypt byl donedávna centrem arabské Fatmidské říše, ale jeho bývalí vládcové zeslábli a nakonec byli sesazeni schopným kurdským generálem jménem Salah al-Din. Původně ho sem poslal jeho pán, Nur ed-Din, aby Egypt ovládl jeho jménem, ale ambiciózní Salah al-Din, se brzy rozhodl zřídit na Nilu vlastní mocenskou základnu. Posílil Egypt vojensky a oživil jeho ekonomiku, a jeho postavení na Středním východě se začalo zlepšovat. Salh al-Din bude na severu nepochybně dříve či později muset čelit hněvu svého bývalého pána. Vítězi tohoto střetu pak připadne nejsilnější muslimská říše v západní Sýrii – a také povinnost ochránit západní islámský svět před franckými křižáky.
Egypt musí Nur ed-Dina porazit co nejrychleji, aby se vyhnul boji na dvou frontách: s křižáky i s Nur ed-Dinem zároveň. Jako další možnost se nabízí aliance s Turky: pak by byli křižáci čelit jednotné muslimské frontě, což by Egyptu umožnilo šířit se nějaký čas v klidu na západ a na sever.

Výhody:

Spoléhá na silnou jízdu, zejména na mamlúky.

Nevýhody:

Chybí těžká pěchota, zejména v pozdější fázi.

Hlavní oponenti:

Království Jeruzalémské

Exkluzivní jednotky:

Khassaki

Turecká říše

Charakteristika:

Seljučtí Turci, kočovníci, kteří přitáhli ze stepí, dění na Středním východě značně ovlivnili. Díky své rychlé lehké jízdě ovládli seljučtí Turci rozsáhlá území v Sýrii a Malé Asii, kde se usadili a stali se jednou z velmocí Středního východu. Před první křížovou výpravou však mezi Turky propukly nepokoje, které je značně oslabily, což nakonec přispělo k neočekávanému úspěchu první křížové výpravy a následnému založení křižáckých států.
Díky rozhodnosti a vůdčím schopnostem Nur ed-Dina a jeho předchůdce Zenghiho (Nur ed-Dinova otce) začali být syrští Seljukové pro křižáky vážnými soupeři.
Nur ed-Din poslal schopného důstojníka jménem Salah al-Din do Egypta, aby zde vládl jeho jménem. K Nur ed-Dinově smůle byl však jeho bývalý důstojník příliš ambiciózní a brzy zabral Egypt pro sebe. Tato zrada představuje pro Nur ed-Dina vážné nebezpečí, neboť Salah al-Din nejen že je schopným generálem, ale také se mu podařilo oživit Egypt a opět z něj udělat silnou mocnost.
Je téměř jisté, že se pán a jeho bývalý důstojník dříve či později střetnou v boji, pokud se obě říše budou chtít dále rozrůstat. Takový střet však obě strany připraví o sílu, kterou nyní potřebují, aby se mohly vypořádat s těmi prokletými křižáky. Na druhé straně by měl vítěz takového boje za sebou rozsáhlou islámskou říši, které by křižáci těžko vzdorovali.

Výhody:

Vynikající jízdní lučištníci a dobrá pěchota.

Nevýhody:

V pozdějším období postrádá jízdu.

Hlavní oponenti:

Antiošské knížectví

Exkluzivní jednotky:

Iqta´dar

V průběhu kampaně se ve hře objeví Benátky u Cařihradu a hlavně mocná a nebezpečná Mongolská říše.

Kampaň Řádu německých rytířů

V roce 1250 se ve východní Evropě odehrávala krvavá náboženská válka, vedená řádem německých rytířů. Od svých skromných počátků, kdy se jeho členové starali o polní nemocnice ve Svaté zemi, řád německých rytířů značně zesílil a ve 13. Století se stal jedním z nejmocnějších vojenských řádů.

Řád německých rytířů

Charakteristika:

Řád německých rytířů, kteří chtěli své duše spasit skrze dobyvačné války, se stal brzy hrozbou, s níž se nikdo na březích Baltu nemohl měřit. Náboženské zanícení těchto fanatiků připravilo o život jejich pohanské a pravoslavné sousedy, ale ušetřeni nezůstali ani katolíci. Vedli svaté tažení proti všem a nikomu nevěřili.
Polsko tuto válku sleduje s nejhlubšími obavami, neboť je jen otázkou času, kdy tito mužové ve svém zanícení (a hrabivosti) obrátí pohled právě k němu. Pravoslavní z Novgorodu mají stále v živé paměti, jaká zvěrstva u nich němečtí rytíři páchali, když se marně pokoušeli dobýt jejich město, a proto své sídlo opevňují a připravují se odolat i dalším útokům. Dánsko zatím zachovává neutralitu, ale na rytíře a jejich nečekaně probuzený zájem o obchod pohlíží se vzrůstajícím neklidem. Svatá říše římská naopak německá tažení sleduje s hrdostí rodiče, ale pomalu si začíná uvědomovat, že jejich ,,děti“ si pomalu budují vlastní velkou říši.
Jsou to však litevští pohané, kteří zanícení a ostré meče řádu pocítili nejkrutěji. Hon na pohany se stal oblíbeným sportem těchto tak zvaných křižáků, kteří své oběti zabíjeli jako dobytek.

Výhody:

Mocní rytíři a disciplinovaní vojáci.

Nevýhody:

Postrádají lehkou jízdu a pěchotu.

Hlavní oponenti:

Litva

Exkluzivní jednotky:

Ritterbruder

Litva

Charakteristika:

Obyvatelé Pobaltí, které jejich sousedé odsoudili jako kacíře, jsou posledními vyznavači pohanských kultů, již v tomto kraji ještě zbyli. Pod vedením velkého Mindauga se spojili pod praporcem litevského království. To nedlouho po svém vzniku dosáhlo několika vítězství, které mu zajistilo úctu sousedů a dokázalo, že je skutečně silným národem. Bohové na ně shlíželi s laskavostí a dodávali jim naději, že jejich kultura i víra přetrvá ještě po mnohé generace.
Litva se však nyní zapletla do vleklé války s německými rytíři, kde není jasné, na čí stranu se vítězství přikloní. Je dosti pravděpodobné, že se Litevci nakonec budou muset vzdát svých pohanských zvyků a přestoupit na křesťanství, jinak riskují, že budou zcela vyhubeni. Řád německých rytířů je totiž mocný a nenasytný a jeho nájezdy málokdy zůstávají bez kořisti. Proto se Litevci snaží zachovat mír s ostatními sousedy a šikovnou diplomacií vytvořit spojenectví, v němž by mohli společného nepřítele jednou provždy rozdrtit.
Obyvatelstvo Litvy se stále drží prastarých zvyků, což je neobyčejně posiluje. Věří, že jejich pohanští bohové Perkunas, Giltine a Dievas zasejí do srdcí všech nepřátel strach a hrůzu. Avšak ve chvíli, kdy se k nim ze všech stran blíží křesťanské armády, možná budou muset své zaryté obyčeje odvrhnout, jinak padnou pod křesťanskými meči, budou zotročeni, nebo budou muset uprchnout do vyhnanství. Proto před nimi stojí těžká volba: chtějí-li přežít, musí ve správný čas přestoupit na křesťanství.

Výhody:

Vynikající lehká jízda.

Nevýhody:

Prostí vojáci domobrany nejsou příliš disciplinovaní.

Hlavní oponenti:

Řád německých rytířů

Exkluzivní jednotky:

Stráž Dievas

Dánsko

Charakteristika:

Valdemar Dobyvatel je považován za posledního velkého krále zlatého věku Dánska. Vedl křížovou výpravu proti posledním pohanským kmenům na březích Baltického moře. Podle pověsti spadl při této bitvě z nebe červený praporec s bílým křížem, který se od té doby stal dánskou zástavou. Po Valdemarově smrti v roce 1241 na trůn dosedl jeho nejstarší syn Erik IV., po vládě však toužili i jeho bratři Abel a Kryštof. Celé zemi tak hrozí krušné časy – nejenže se dědicové perou o trůn, ale dánská vojska utrpěla porážku i z rukou Svaté říše římské.
Dánsko v této chvíli zachovává neutralitu vůči všem ostatním národům, neboť se snaží pod svou vlajku sjednotit celou Skandinávii. Rovnováhu kolem Baltického moře však nyní narušuje řád německých rytířů. Úspěch Dánska tedy spočívá na co nejrychlejším dobytí a sjednocení nehostinných severních skandinávských zemí, které mu pak budou silnou oporou. Nepřátelé sice možná zkusí zaútočit po moři, ale dánští Vikingové tyto vody brázdili již po dlouhá staletí, takže jsou v nich jako doma. Vojenský i ekonomický úspěch Dánska tak závisí právě na ovládnutí moře.

Výhody:

Má dobrou kombinaci jednotek všech typů, přičemž pěchota upřednostňuje meč před sekerou a kopím.

Nevýhody:

Postrádá dobrou těžkou jízdu.

Hlavní oponenti:

Svatá říše římská

Exkluzivní jednotky:

Norští sekerníci

Novgorod

Charakteristika:

Veliké město Novgorod je důležitým střediskem obchodu a spojovacím kanálem mezi Baltským mořem a Byzanci. Ten, kdo je ovládá, má tak pod palcem v podstatě celý kraj, což v krušných dobách znamená značnou moc.
Nyní vládne mocný princ Alexandr Něvskij, které své zemi již zajistil mnohá vítězství nad Švédy na řece Něvě i nad řádem německých rytířů na Čudském jezeře. Přitom se však nenechal zmámit vyhranými bitvami. Dobře ví, že na východě stále číhá armáda západních Tatarů a případnou expanzí na východ by klidně mohl přijít o celou zemi i o nejbohatší město v kraji.
Proto musí ve svém mocném hlavním městě vybudovat silnou základnu, jinak nebude mít šanci. Jen početné a věrné vojsko, složené ze zdatných a zkušených měšťanů, může ubránit své domovy. Novgorod je nejen významným obchodním centrem, ale disponuje i velmi silným vojskem místní domobrany. Vlastně je to jakýsi spící obr, který může v případě potřeby vytáhnout proti komukoliv.

Výhody:

Má skvělou kombinaci střelecké jízdy i jízdy útočící nablízko.

Nevýhody:

Slabá prvotní pěchota a střelecké jednotky.

Hlavní oponenti:

Řád německých rytířů

Exkluzivní jednotky:

Kozácká jízda

Dalšími hratelnými frakcemi je Polsko a Svatá říše římská, jedná se o národy, které jsou popsány v původní hře.

Dále tam jsou zastoupeny další dvě frakce, které jsou nehratelné: Norsko a Mongolská říše.

Návod je napsán pro Abecedu her.