The 6 Day Assasian

1) O hře :

Tato freewarová adventura, kterou si můžeš stáhnout třeba na http://www.plnehry.cz, pochází od chlapíka Erica Feursteina, je to jeho první sólo dílo. Hra je sice krátká a moc lokací nenavštívíš ;-), ale obtížnost je na větší úrovni, než by se dalo čekat. Samotná zápletka a hlavní hrdina jsou neokoukaní, takže celek působí celkem zajímavě.

2) Příběh :

Na svojí práci jsem hrdý. Spoustě lidí připadá celkem morbidní, ale to jsou jenom žvásty nezasvěcenců. Už odmala jsem rád cestoval, poznával nové kouty, přetrhával žížaly, a vůbec nejlepší bylo střílet na lidi. Jó, to mi vydrželo až do dneška, ale prak postupem času vystřídala snaiperovka. Jsem totiž nájemnej vrah a v tejhle branži jsem profík. Pracuju pro fajn lidičky a všechno je supr organizovaný. Kšefty mi předává Linda, je to celkem pohodářka a má hezký ehmm... oči. Docela mě rozhodilo, když mi před chvílí brnkla a dala si se mnou schůzku v divným hotelu. Mělo mi dojít hned, že je to bouda. Ale koho to sakra mohlo napadnout ? Ona teď leží s prostřelenou hlavou na zemi a její vrah se mě pokouší dostat. Já ale rozhodně nebudu tak snadná kořist, jen se musím z toho blbýho pokoje nějak dostat ...

3) Návod :

Co mám zatraceně dělat ? Ke dveřím se nemůžu přiblížit, protože když se mihnu kolem okna, tak mě ten hajzl určitě dostane. Musím si nějak pomoci. Nakonec to nebylo tak těžké. Ze zabedněného okna jsem si urval kus naprasklýho dřeva nahoře, šlo to sice ztuha a musel jsem to chvilku opakovat, ale zvládl jsem to. Tímhle klackem jsem stáhnul roletu. Teď už jsem provizorně chráněnej proti tomu grázlovi. Když jsem se mrknul do futrálu od svý kytáry, našel jsem svého mazlíčka. Po dalším důkladnějším prohledání futrálu se mi podařilo do něj najít i náboje. Okamžitě jsem je do něj nandal s pocitem, že nebude dlouho trvat, a brzy svého snaipera použiju. Mrknul jsem i na červenou bednu s nářadím, ale nepodařilo se mi do ní dostat. Když jsem si prohlídl Lindino krásné tělo, nepodařilo se mi nic najít. Pak mi ale padla do oka její vlásenka, kterou měla svázané vlasy do drdolu. Vzal jsem si ji, ona už ji bohužel potřebovat nebude.

S tímto nářadíčkem, už jsem v pohodě bednu otevřel. Z bedny jsem vytáhl pořádné kladivo. S jeho pomocí už bylo snadné vytřískat z okna spodní dřevo. Se svou snaiperovkou jsem odvážně, jako už stokrát předtím, mrknul a zhodnotil situaci. Po tom floutkovi ale nebylo ani slechu. Radši jsem se nepokoušel střílet nazdařbůh. Procento úspěšnosti bylo příliš malé a kulek v zásobníku ještě míň. Když jsem se zase vrátil do pokoje, všimnul jsem si, že se vedlejší cimře někdo svítí. Ke slovu opět přišlo kladivo, které si se ztrouchnivělým dřevem lehce poradilo. Když jsem prozkoumal útroby vzniklé díry, ke svému velkému podivu jsem našel foťák, přesně takovej ten starej typ, kterej ti rovnou vyplivne i fotku.

Jen tak zkusmo jsem si vyfotil, co se děje za oknem. Výsledek byl víc než překvapivý. Na vyvolané fotce, bylo naprosto neomylně jasné, kde ten živý nebožtík kempuje. Pár minut nato, jsem vyslal svou trénovanou střelou malý, chladný dáreček, který neminul cíl. Ale co, neměl si se mnou začínat. "Winners don´t lose" ;-).